Zhruba po hodině se všichni sešli v hlavní hradní jídelně, velké to místnosti velkolepě vyzdobené a osvětlené mnoha svícemi. Jurika se ohromeně rozhlížela, ostatní však nejevili sebemenší známky nějakého překvapení.
Byli vymydlení a vypadali odpočatě. Někteří z nich využili zdejší pohostinnosti a převlékli se do připravených čistých šatů. Jurika si nechala své šaty pouze vykartáčovat, neboť při své nepatrné výšce si mohla jen ztěží vybrat z nabízeného šatstva. Zato si ale nechala upravit vlasy a musela zkonstatovat, že již dlouho se tak dobře necítila.Čas od času zajela rukou do voňavých kudrlinek svých na kudůčí poměry poměrně dlouhých vlasů a spokojeně se zatetelila.
Byli uvedeni po jednom k dlouhému stolu, kde již sedělo několik osob. Vypadalo to, že paní domu si potrpí na zachovávání určitých ceremonií a zasedací pořádek je zachováván s úzkostlivou pečlivostí. Jurika byla usazena mezi staršího muže po pravici a staršího muže po levici, vedle něj pak seděla jakási příjemně vyhlížející žena ve středních letech, vedle ní pak jakýsi muž a vedle pak další žena.
Naproti Jurice seděl Rogon, po jeho levé ruce jakýsi muž mohutné postavy a vedle něj Jörm. Po Rogonově pravici byla usazena velmi příjemně vyhlížející mladá dáma, která, jak si Jurika nemohla nevšimnout, téměř okamžitě upoutala Rogonovu i Erikovu pozornost. Zírali na ni jak na nová vrata.
Erik byl usazen po její pravici a na střídačku s Rogonem se pokoušeli s ní zavést hovor. Vypadalo to ale celkem marně, mladá dáma se chovala velmi chladně a odměřeně. Vedle Erika si Jurika všimla starší dámy, vedle které seděl Cuthbert.
Kitiara pak byla usazena naproti Jörmovi, po pravici jednoho z čelních míst. Ta však byla doposud prázdná.
"Ceremonie sem ceremonie tam, ale dochvilná hradní paní zrovna není, což?" zabručel pod fousy Jörm. Jurika tiše polkla a přemýšlela jak vhodně napravit tuto neomalenost, když tu se vedle ní ozvalo:
"Moje řeč, moje řeč. Nejdřív svolá tuhle večeři a pak nechá na sebe čekat. Já bych jed, až bych brečel," nechal se slyšet Juričin soused po pravici, v kterém překvapená Jurika vzápětí rozpoznala svého krajana. Postarší kudůk byl evidentně lehce podrážděn místními poměry.
"Tyhle oficiality,"odfrknul si znechuceně. Jurika mírně vyvalila oči a nevěřícně zírala na svého kudůčího souseda.
"Ehm," usmál se omluvně dotyčný Juričiným směrem. "Ne, že bychom vás neradi viděli. Ale bylo to všechno hrozně nahonem a já tak nerad pospíchám."
"Chcete říct, že celá tahle společnost," Jurika přelétla očima slavnostně upravenou tabuli a hosty okolo ní, "byla sezvána na naši počest?"
"No samozřejmě," odvětil její soused. "Tak si to užívejte," usmál se potutelně.
Jurika tiše polkla a rozhlédla se po hostech rozesazených okolo stolu. Celkem vypadali spokojeně, mírně konverzovali se svými sousedy, občas pohlédli ke vchodovým dveřím, ale vcelku panovala poklidná atmosféra.
Jak se tak rozhlížela, nemohla si Jurika nepovšimnout, že Erik je oblečen v nějaký zvláštní oděv a že při vstupu do místnosti nesmeknul podivně vyhlížející klobouk, nebo co to bylo. Už už ho chtěla na tento společenský nedostatek upozornit, když tu si uvědomila, že všichni přítomní pánové mají hlavu pokrytu.
Nestačila se však nad tímto podivným zvykem pozastavit, neboť v tu chvíli se otevřely vstupní dveře a dveřník úderem hole a zvučným hlasem oznámil:
"Baronka Keira Dorregaray."
Pozornost všech se obrátila tím směrem.
"Řekl skutečně Kejda, nebo jsem se přeslechnul," vydechnul Jörm směrem k Jurice. Ta jen nevěřícně zavrtěla hlavou. Z místa, kde seděli Rogon s Erikem zaslechla tiché uchechtnutí. Jinak si toho buď nikdo nevšimnul, nebo všichni zachovali dekorum.
Baronka vstoupila. Všichni přítomní pánové povstali. Za pomoci pážete se usadila na jedno z čelních míst vedle Kitiary . Po krátkém přivítání pokynula jednomu ze svých služebníků, zřejmě ceremoniáři a nastalo představování jednotlivých přítomných.
"U Tiamata, já se snad dneska nenajím," ozvalo se povzdechnutí směrem od místa, kde seděl Cuthbert. Jurika se tiše vyprskla, ale to již znělo jméno za jménem, titul za titulem, pánové povstávali s lehkou úklonou, dámy sedíc pokývly hlavou a jelo se dál. Jurika nestíhala sledovat, kdo se jak jmenuje. Zaregistrovala pouze jméno svého kudůčího souseda po pravici Willefonce, dále pak jméno muže naproti, sedícího vedle Jörma jistého barona Bana de Beonica a jméno Rogonovy a Erikovy sličné sousedky, baronessy Keiry Dorregaray mladší.
Musela se v duchu smát, když si všimla zkoprnělých výrazů páně Rogonových a Erikových při vyslovení jejího jména.
V okamžiku, kdy ceremoniář představoval Kitiaru, byli však zkoprnělí všichni.
Kitiara Dorregaray.
Až teď jim to všem došlo. Baronessa Kitiara Dorregaray!
Mezitím už ale baronka všechny vyzvala k jídlu a na stole se začaly objevovat kouřící mísy a podnosy plně naložené všemi možnými i nemožnými dobrotami. Alespoň polovinu z nich Jurika nikdy neviděla a dobré dvě třetiny nikdy ani neochutnala. Všichni se pustili do jídla s takovou vervou, až začala litovat své obezřetnosti. Nemohla si ale pomoci. Nemohla se začít cpát všemi těmi dobrotami, pokud neměla jistotu, že jsou v bezpečí. Pravda, vypadalo to tak, ale zdání velice často klame, připomněla si a vzpomněla na podobné situace, kdy se jim podobná zbrklost těžce nevyplatila.
Povzdychla si a vzala za vděk pohárem čisté vody a čímsi, co vypadalo jako pečené drůbeží maso. Lehce uždibovala a pozorovala ostatní.
Baronka vypadala celkem sympaticky, Kitiaře se příliš nevěnovala, ale ani vůči ní neprojevovala známky jakékoliv nelibosti.
Jörm zapředl rozhovor s baronem de Beonicem a vypadalo to, že se dobře baví. Rogon s Erikem mezi jednotlivými sousty vrhaly obdivné pohledy po své sousedce baronese a Cuthbert si hleděl talíře a sem tam něco pronesl, jen aby se neřeklo.
"Nechutná vám?" zeptal se pojednou Willefonce Juriky a šibalsky na ní mrknul. Pak si ale dál hleděl jídla, aniž čekal na odpověď.
Čas plynul, jídla ubývalo, na tvářích hostů se usazovala mírná otupenost plynoucí ze spokojené nasycenosti.
"Kam vlastně putujete?" zeptala se pojednou baronka. Jurice málem zaskočilo.
Celou dobu čekala, kdy tato otázka přijde a doteď nevěděla, jak odpovědět. Měli být upřímní a svěřit baronce pravý účel svých cest, nebo byla na místě obezřetnost?
Jurika se tiše nadechla a pohlédla na Jörma a Rogona, jakoby od nich čekala nějaký nápad, co říct.
Jörm zřejmě pochopil, odkašlal si a pronesl: "No, cestujeme do neznámých krajů za poznáním a dobrodružstvím." "Skutečně?" odvětila baronka. "Zajímavé. A máte namířeno nějakým konkrétnějším směrem?" zeptala se.
"Zhruba na jih," dodala opatrně Jurika.
"Tam jsou prý rozsáhlé pouště, neníliž pravda," vložil se do hovoru Erik. "Zajisté. Rozsáhlé pouštní oblasti, plné slunce, písku, velbloudů a samých zajímavých věcí. Kupříkladu i kočovných nájezdníků, kteří jsou velmi zákeřní a nebezpeční.'
V Jurice to trhlo. Ani ne tak při zmínce možného nebezpečí, ikdyž tuto poznámku samozřejmě zaregistrovala. Spíš ji zaujala informace docela jiná.
"Velbloudi?" vydechla překvapeně.
"Copak, nějak jste pookřála?" s úsměvem poznamenala baronka.
"Jo, velbloudi, to je Juričina slabost," pronesl Cuthbert. "Hned vedle draků," dodal šeptem.
"Onehdá, na výročních slavnostech v Elšumě, na jednom málem odjela, viď Juriko?" dodal škodolibě.
"Opravdu?" baronka se tiše zasmála upřímným smíchem. "Tak to se vám v těchto oblastech bude líbit. Velbloudů tam potkáte opravdu hodně.
Jurika se na Cuthberta zlehka zamračila. Atmosféra se ale kupodivu uvolnila, napětí, které ještě před chvílí houstlo, pozvolna vyprchávalo, hovor se spontánně rozproudil. Otázka stíhala otázku, odpovědi na sebe také nedaly dlouho čekat.Dozvěděli se například, že Magadu baronka velmi dobře zná, neboť se tam seznámila s baronem Dorregarayem, svým chotěm.
Mohla jim tak sdělit velmi cenné informace týkající se místního koloritu, obchodním artiklem počínaje, přes určité zvyklosti v oblékání a názorové odlišnosti , až ke skutečnosti, na kterou se Jurika obávala zeptat, aby nevzbudila hostitelčinu nelibost.
Ty informace se týkaly Carragenského trhu s otroky.
"Ano, je to skutečně tak. Trh s otroky je zde oficiálně povolen," zkonstatovala baronka. Jurika vytřeštila nevěřícně oči, ale nebyla schopná cokoliv říct.
"Vidím, že vás to přinejmenším šokovalo, mladá dámo," odvětila baronka. "Nebuďte přece tak útlocitná. Svět, ve kterém žijeme, prostě není vždy spravedlivý ke všem. A některým bere více, než je záhodno, tak to prostě je."
"Tím myslíte osobní svobodu, paní baronko?"vydechla Jurika. "A myslíte, že je to v pořádku?"
Baronka se na ní shovívavě. usmála a pronesla: "Ale milá moje, jsou určité věci, které prostě změnit nemůžeme, musíme se s nimi pouze smířit.
Jurika zavrtěla hlavou. "S tím se smířit naprosto nedá," konsternovaně dodala.
"A jak vlastně vypadá hlavní město Carragen?" pokusil se zachránit situaci Rogon. Nevypadalo to ale, že by baronka na ně skrze předchozí Juričiny poznámky nějak zanevřela. Normálně pokračovala dál v líčení charakteristik hlavního města a s čím by se tam mohli setkat, co by je mohlo zaskočit.
"Vyvarujte se viditelného nošení zbraně, nepouštějte se do náboženských diskusí a vyvarujte se také otevřeného používání magie. Mohli byste se se zlou potázat." Při posledních slovech spočinula pohledem na Kitiaře, která seděla mlčky na svém místě a jen občas pohlédla barončiným směrem. Ta si jí vpodstatě až na tuto výjimku vpodstatě vůbec nevšímala.
Z dalších barončiných slov a poznámek barona Bana de Beonica se dozvěděli, že přítomní spolustolovníci jsou zčásti bývalí členové Dorregarayovy osobní družiny, zčásti příbuzní. a přátelé.
Jörm zapředl hovor s baronem o válečných dobrodružstvích, kterými prošli za dnů největší slávy baronovy družiny. Barona Jörmův zájem evidentně potěšil a tak večer plynul v poklidné atmosféře vyprávěných příběhů.
Pojednou se baronka Keira Dorregaray zvedla od stolu a s přáním dobré noci se odebrala z jídelny do svých komnat. Ostatní pak učinili totéž, celá společnost se začala rozcházet.
Chvíli před tím, než se Jurika také zvedla od stolu, se k ní naklonil Willefonce a šeptnul jí do ucha:
"Bylo mi potěšením, madam." A zlehka jí políbil ruku. Pak odešel.
Jurika se potěšeně zatetelila a vydala se za ostaními spoludružiníky . Ještě před tím, než každý z nich vstoupil do svého pokoje, se dohodli , že ráno poděkují baronce za pohostinnost a vydají se opět na cestu.
Než Jurika ulehla na lůžko, pootevřela jedno z oken ve svém pokoji a lehounce hvízdla. Chvíli se nic nedělo, pak se ozvalo zašustění křídel a u okna se objevila malý opeřený tvoreček.
Havran se na Juriku podíval malýma lesklýma očkama a jemně kráknul.
"Taky ti přeju dobrou noc, Brku," pronesla tiše Jurika. "A nelítej nikam daleko. Zítra ráno vyrážíme, tak ať tě nemusím shánět bůhvíkde."
Pohladila svého opeřence po hlavě a se slovy: "Tak nezapomeň," ho lehce postrčila z okna ven. Pak okno zavřela a šla si lehnout.
S myšlenkou na zítřejší den usnula.