Kapitola V - Část VII - Sehnali jsme theurga

16. březen 2012 | 11.22 |
blog › 
Kapitola V - Část VII - Sehnali jsme theurga

Úsvit je zastihl nevyspalé a promrzlé. Tím pádem do značné míry nevrlé. Po probdělé noci se okolní svět Jurice rozplýval jako v mlze. Anebo že by skutečně visela nad zemí oblaka řídkých mlžných cárů? Těžko říct. Trojice spoludružiníků, kteří noc strávili v bezpečí za městskými hradbami, se ráno přikulila s nadějnou zprávou, týkající se jistého theurga, který jim přislíbil pomoc. Kdoví co mu za to slíbili, každopádně se s ním měli v odpoledních hodinách sejít v jisté hospodě za městem.

"Co je s Kitty? Vypadá nějak zatuhle. No, to ostatně vy všichni, jak tak na vás koukám. Jste v pořádku?" pronesl Erik směrem ke skupince tří postav soukajících se z pokrývek.
"Ale jo, snad už jo, nebylo jí nějak v noci dobře, ale snad se z toho už dostala," odvětil rozespale Rogon.
"No, to by bylo víc než žádoucí," pronesl vážně Jusuf. "Je potřeba, aby se domluvila s tím theurgem, co jsme sehnali," dodal ještě.

Těžko říct, jestli to bylo víc nevyspalostí nebo strachem o Kitiaru, Jurika vyskočila jak čertík z krabičky. Reakce to byla natolik neobvyklá, že se všichni zarazili, Jusuf pro jistotu ustoupil o krok vzad: "A to je nutný dělat zrovna teď? Hned po ránu?" rozohnila se a bojovně rozkročila před Jusufem a Erikem.

Sej stál vpozadí a nezúčastněně se usmíval jakoby vlastně ani nerozuměl tomu co se tu odehrávalo.
"No počkej, Juriko," ozval se Erik, "ono je to docela dost důležitý, tohleto!" dodal ještě významně.
"Ale já vím, že jo," dodala o něco smířlivěji Jurika, která sama byla poněkud zaskočena onou bojovností, o které netušila, kde se vzala.
"Jenže Kitty by si potřebovala ještě odpočinout. Aspoň trochu," ohlédla se po Rogonovi jakoby čekala jeho podporu.
Ten váhavě přikývl.
"Je teprve ráno, snad se to nezblázní, když jí dáme ještě trochu času se vzpamatovat," dodal tiše.
"No jo no, vždyť se uklidněte. Sejít se s ním máme až odpoledne, tak času dost," pronesl vážně Erik.
"Teda co jste tady vyváděli, to by mě teda zajímalo," dodal ještě zamyšleně přesouvajíc se ke koním.
"No to snad ani nechtěj vědět," zabručel si Rogon zamyšleně.

Kitiara ještě spala zavrtaná do pokrývek, koně tiše pořehtávali.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář