Kapitola III - Část I - Přípravy na cestu

Elšuma. Město plné světel. Jurika se zahleděla a vzpomínala. Kdy tady před městskou branou stála poprvé?

Myslela na tu noc, kdy zabušili na městskou bránu a byli vpuštěni do města. Ona, Ziusudra a jejich vojenský doprovod včetně Erika. Myslela na jejich první setkání. Na všechny ty náhody, které je spojily dohromady. Na strastiplnou pouť, na které ji oba doprovázeli poté, co Erik opravdu získal pověření k vypátrání Juričiných únosců. Na všechna ta dobrodružství, kterými prošli.

Zdálo se jí to jako věčnost. Takových věcí se přihodilo. Dobrých i zlých. Spoustu toho získala, hodně ztratila.
Ziusudra. Už s nimi není a nikdy nebude. Chybí jí. Povzdechla si a věnovala dotyčnému tichou vzpomínku.
Něco zůstalo. Smutek. Nejistota. A taky naděje.

Kruh se uzavřel.

Je zpátky a možná o něco blíž svým blízkým. Své rodině, která byla zhruba před rokem spolu s ní unesena.

Procházela křivolakými uličkami Elšumy a přemýšlela. Bylo tak snadné podlehnout planým nadějím. Představa, že možná už za několik týdnů zjistí, zda je její rodina naživu, ji zneklidňovala. Myšlenka na to, že možná zjistí, že zahynuli, ji děsila.

Tiše si povzdechla.

Každopádně informace získané od královského čaroděje Kesritha vypadaly nadějně.

Poté, co mu předali sošku, zaplatil jim za splněný úkol tak, jak bylo domluveno. Následně jim zprostředkovaně nabídl službu v královské družině. Dlouho váhali. Nabídka to byla více než lákavá. Exklusivní, prestižní povolání s měsíční rentou deseti zlatých, k tomu připočtené bonusy za splněné mise.

Pro Juriku nebyly peníze zas až tak důležité, takže ji to nechalo v klidu. Při pohledu na Erika, kterému při zmínce o penězích zasvítilo v očích, se ale musela smát. Každopádně mu dala v duchu za pravdu. Určitá finanční jistota by byla vítanou změnou.

Na druhou stranu však královská služba přinášela i věci méně příjemné. To si museli přiznat a nesměli na to zapomínat při rozhodování. Například, byla službou doživotní, jak se dozvěděli. A v případě, že by se výsadám, která by jim tato služba poskytovala, zpronevěřili, nebo spolupráci chtěli ukončit, hrozilo vyhoštění z Kalevy.

Dlouho váhali. Probírali pro i proti. Výsledkem do noci trvajících emotivně nabitých rozprav, bylo nakonec rozhodnutí nabídku přijmout. Jurika si od toho slibovala především určité možnosti a výhody, které by jí toto pověření mohlo skýtat v jejím dalším pátrání. A nemýlila se. Bylo jí vpodstatě něco podobného nabídnuto.

Po právě uplynulých pěti měsících, kdy procházeli výcvikem nutným k nastoupení do královských služeb, to vypadalo, že je čeká opět cestování.

Dali hlavy dohromady, vzájemně si sdělili osobní pověřovací úkoly a předběžně se dohodli na směru svého dalšího putování. Měla jím být oblast jihozápadně od Kalevy nazvaná Magada, konkrétně tedy její hlavní město - Carragen.

'Každá cesta znamená i pořádnou přípravu,' moudře pronesl Cuthbert a lišácky se usmál. Jurika onen pohled zachytila a procedila skrze zuby:
'Ne, Cuthberte, uklidni se, kyrys nepotřebuješ, opravdu ne!'
'Ale, nebuď malicherná, Juriko.

Jasně, že ho potřebuju. Taková dlouhá cesta. A nebezpečná. Kdoví, co nás na ní čeká a jako Tiamatův služebník si zasloužím pořádnou ochranu,' pronesl a významně se popleskal po hrudi.
Jurika nic neřekla, jen se tiše usmívala. Těch pět měsíců výcviku, kdy se neviděli, bylo příliš dlouhých na to, aby teď pronášela nějaké jízlivosti. Byla ráda, že jsou zase pohromadě a vychutnávala si tuto skutečnost.

'Myslím, že bychom měli spíš promyslet dopravu, co vy na to?' pronesl Erik. 'To je asi to nejdůležitější, ne?' nechal se slyšet. 'Ikdyž, věděl bych ještě o něčem důležitějším,' odmlčel se na chvíli, 'ale to snad později,' dodal ještě.

'No jasně! A mám nápad, nápadíček,' vmísila se do hovoru Kitiara a mrkla na Juriku. 'Jestli se to povede, tak budete koukat,' tiše se uchechtla a kamsi tajuplně zmizela.
'Tajnůstkářka jedna,' syknul Cuthbert. 'Se jí jednou to stranění kolektivu škaredě nevyplatí,' dodal na vysvětlenou směrem k Jurice, která s povytaženým obočím zlehka vyjadřovala nelibost nad jeho poznámkami.

'Chtělo by to pořádnou kobylu,' vložil se do hovoru Jörm a Juriku napadlo, zda se už narodil kůň, který by byl schopen unést barbarovu postavu. Tiše se zasmála. Naneštěstí to Jörm zaslechnul, ale prošlo to bez následků.

Jurika si oddechla. Občas se stávalo, že Jörm neadekvátně reagoval na poznámky týkající se jeho více než dvoumetrové postavy a severského původu.To se teď, u Medila, naštěstí nestalo.

Po nějaké blíže neurčité době se objevila Kitiara s triumfálním výrazem na tváři a s dvěma poměrně objemnými podlouhlými balíky pod paží. Se slovy:
'Mrkejte!' vybalila cosi, co vypadalo jako... ...koště.
'Je to skutečně to, co si myslím, že to je?' trochu nesouvisle zamumlala Jurika.
'Nech si svoje obdivné poznámky na potom a nasedej!' obrátila se k ní Kitiara a jedno z košťat jí podala.
'Ale... Já...,' trochu zaraženě ze sebe vysoukala Jurika. Nicméně koště vzala do ruky a jala se ho prozkoumávat.
'Na tom vůbec nic není, koukej ' chtěla ji uklidnit Kitiara, nasedla na koště a lehce se vznesla pár čísel nad zem. Jedna otočka doprava, druhá doleva, jemně zastavila vedle Juriky a vybídla jí, aby jí následovala.

Ještě značně zkoprnělá Jurika na koště roztřeseně nasedla. Pak se stalo cosi, co později jen obtížně rekapitulovala. Koště se dalo do pohybu. Netušila naprosto jak. Křečovitě se držela, aby udržela rovnováhu. Šlo to dost obtížně. Navíc, koště začalo z nepochopitelných důvodů zrychlovat. Zmocnila se jí panika. Naštěstí, jak o tom později přemýšlela, neletěla vysoko. Naštěstí, u Medila. V jednom okamžiku totiž koštětem trhlo a shodilo ji. Normálně spadla jako zralá hruška. Dala by však ruku do ohně za to, že ji shodilo schválně. Což, nahlíženo normálním zdravým rozumem byl nesmysl. Nicméně, i Kitiara musela uznat, že Jurika a jízda na koštěti jaksi nejdou dohromady.

'No, asi bude rozumnější, když si vybereš nějaký jiný dopravní prostředek,' pronesla nakonec Kitiara posmutněle.

'A já bych ho nemohl vyzkoušet?' nechal se slyšet Erik.
'Ty?' ozvala se pochybovačně Kitiara. 'No, vlastně proč ne. Je hloupost aby zůstalo nevyužité. Tak to zkus.' S těmi slovy podala Erikovi koště a trochu poodstoupila. Předpokládala zřejmě podobné ekvilibristické číslo, jaké předvedla Jurika.

Nicméně Erik nasedl a ladně se vznesl do výšky. Párkrát zakroužil jim nad hlavami a stejně ladně jako se vznesl, tak i přistál.

'Naprosto nic na tom není a ty jsi pěkný nemehlo,' utrousil směrem k Jurice. 'Takže, já už dopravní prostředek mám!' pronesl významně.
Všichni na něj jen nevěřícně zírali. Pak Kitiara lehce pokrčila rameny a pronesla : 'Proč ne. A ty se neboj, časem to můžeš vyzkoušet znovu a třeba ti to půjde líp,' povzbudivě se na Juriku usmála.

Ta jí úsměv vděčně oplatila a vyrazila s ostatními směrem ke konírnám. Tam si všichni kromě Kitiary a Erika vybrali a koupili podle svého úsudku a stavu měšce jezdecké zvíře.

Rogon s Cuthbertem si vybrali dost dobré jezdecké koně, Jörm pak koně válečného, což vzhledem k jeho výšce a váze byla spíš nutnost, než neuvážený přepych, k tomu ještě oslíka, na kterého měl v plánu naložit ostatní náklad.
Jurika pak si vyhlédla drobnou hnědou klisničku s ušlechtilou hlavou a krásnýma tmavýma očima, kterou pojmenovala Elchir, což v hobitštině znamená tmavooká. Ostatní se sice nad tím dost ošklíbali, cože to má za nápady, ale Jurika si toho nevšímala.

To nejdůležitější měli za sebou. Ještě se ale museli dovybavit vším, co by mohli na takové cestě potřebovat.
Koně zatím ustájili a vydali se do ulic sehnat vše potřebné.

Prosincový vítr se proháněl elšumskými ulicemi a tržišti. Rozechvíval je. Zalézal pod pláště. Urychleně prošli městem a nakoupili, co bylo třeba.
V pozdním odpoledni se pak všichni sešli ve svém domě, který dostali jako královští družiníci. Město zahalila tma.

Dokončovali poslední přípravy před cestou.
Dlouho do noci Jurika přemýšlela s otevřenýma očima o tom, co je asi čeká. Nemohla spát. Necítila strach. Jenom určitou nejistotu, kterou přinášela každá změna. A teď, po dlouhé době relativního klidu je opět čekaly obtížně předvídatelné události a to ji plnilo úzkostí a neklidem.

Usnula teprve k ránu.