Travolezec | Kapitola IV - Část VIII - Tak to bychom měli

Pokud by Jurika byla při vědomí, viděla by asi toto. Hospodský výčep. Za nálevním pultem ustrašeně přikrčený hospodský. Na zemi uprostřed lokálu leží dvě postavy. Ta menší patří Jurice. O kus dál leží bezvládně Rogon. Ani jeden nejeví známky života. Nikde stopy po zápasu. Žádné sečné ani bodné rány. Nic. Jenom nehybně ležící těla jako bez života. Otevírají se dveře a dovnitř vstupuje Jörm. Konsternovaně zírá na ten výjev. Zřetelně je vyveden z míry. Ještě chvíli než pochopí, než mu dojde,co se tu stalo.

"Uáááááá," ozve se výkřik. Seveřan se chvíli divoce rozhlíží po prostoru, pak o překot běží po schodech nahoru do patra. Zuřivě mlátí okolo sebe, vyráží jedny dveře. Druhé. Za nimi prázdné místnosti. Pustí se do dalších dveří. Kladou odpor. Zuřivě do nich bije. Na chvíli se uklidní, zarazí se, pak ho napadne: "co kdybych vzal za kliku?" Vzápětí se za tu myšlenku až zastydí a dveře vykopne. Uvnitř místnosti, která je velice prostě zařízená spatří jakéhosi v posteli spícího chlápka.

"Co se tady válíš jak prase, chlape? Braň se!" zařve na něj. Dvě mžourající oči na něj pohlédnou, rozespalý muž zřetelně nechápe co se děje. To dodá Jörmovi na zuřivosti. Dvěma mohutnými skoky doběhne k posteli. Mohutnýma rukama ji popadne a i s obsahem ji přirazí na okno.
"Aaaááá," ozve se výkřik. Muž padá z okna před hospodu.

Běsnící Jörm demoluje pokoj a přilehlé prostory: "Kde jsi?" zařve z plných plic. "Ukaž se, ty sketo jedna!"
Vyběhne na chodbu. Divoce se rozhlíží. Musí tady přece někde být. Schovává se, ale až ho objeví, pak mu to tedy nedaruje. "Heej, kde jsi," zařve opět na celou hospodu.
Je vzteky bez sebe. Pořád má před očima bezvládně ležícího Rogona s Jurikou dole v lokále. Cítí, jak s ním lomcuje vztek. Dostane ho, kdyby tady ten zatracenej barák měl obrátit naruby.

Pootočil se. Na konci chodby, která se utápěla v matném pološeru kohosi spatřil. Temnou nehybně stojící postavu v černém. Tváří mu škubnul lehký úsměšek jakoby si sám pro sebe říkal: "a mám tě, parchante!"
Natočil se čelem proti postavě, popošel pár kroků. Postava zůstala nehybně stát. Jörm pozvedl svoje těžké válečné kladivo a s výkřikem:"Tóóóót!" se rozběhl směrem k postavě. Možná, že na pár kroků od ní mu došlo, jakouže hříčkou velmi škodolibé hry kohosi se stal.

Malicherné je jeho úsilí, hledí na neživoucího panáka v brnění. Svoji ohromnou energií nabitou postavu však nemohl zastavit. Jeho zbraň ztěžka dopadla na pancíř, který se s rachotem rozsypal všude po podlaze, po níž se s charakteristickým kovovým zvukem rozkutálel všude po chodbě.
"Sakra," zařval na nejvyšší míru rozzuřený Jörm. "Sakra a ještě jednou sakraaáá! Uaaááááá. Já tě zabiju. Zabiju tě jako prašivýho čokla, ty jeden bastarde!" zachroptěl na celou chodbu.

Zatmělo se mu před očima. Zuřivost ovládla jeho mysl i tělo. Pomstu, chci pomstu, znělo mu v hlavě. Mlátil okolo sebe vším co mu přišlo do ruky. Před očima se mu začaly objevovat postavy, které záhadně mizely a opět se znovu objevovaly. Krví podlitýma očima je sledoval, oháněl se tu kladivem tu mečem. Sekal a mlátil kolem sebe ve snaze zničit ty podělaný zkurvence, kteří oddělali ty dva dole. Mysl se mu zakalila a on v jakémsi transu mlátil kolem sebe. Pak ucítil, že je něco v nepořádku. Že se blíží okamžik vyčerpání. Ještě pořád byl plný síly, ještě pořád věřil, že je všechny rozmlátí na kaši a mrtvé pomstí. Musí to dokázat. A dokáže to.

Od úst mu pomalu skapávala bělostná pěna, zuřivostí se mu chvěly ruce a vlastně celé jeho tělo, to jak se pomalu vyčerpával a stav transu pomalu odezníval. Síly začaly ochabovat, mysl se stále více zakalovala. Co se to se mnou děje, pomyslel si v náhlém zoufalství,

"A stejně vás všechny pobiju!" vykřiknul do šera chodby a máchnul kladivem před sebe do prázdna. Zavrávoral.

Za ním se ozvaly neslyšné kroky. Tmou se zalesklo ostří rapíru. Jedno rychlé bodnutí. Jörm klesl na kolena, ve tváři udivený výraz. Tlumená rána, jak se jeho tělo sesulo na zem, v zádech trčící rukojeť rapíru. Ticho. Tma.

"Tak, to bychom měli," ozve se do ticha medově sametový ženský hlas.