Město Ife je přivítalo mlžným oparem vznášejícím se nad řekou. Lhostejně, nevlídně.
Zhruba šest dní téměř poetické plavby pod rozzářeným sluncem. Šest dní naplněných příjemným lenošením na sluncem prozářené palubě, rozhovory, sněním, dalším studiem skiropštiny, pozorováním okolní krajiny zvolna se míhající podél vodního toku.
A teď šedivé nevlídné město.
Nedalo se nic dělat. Byli na místě.
Vypadalo to, že se nikomu příliš nechce lodě opustit. Za těch pár dní se s rybáři docela sblížili a teď, když mělo dojít na loučení, nikomu se do toho příliš nechtělo.
Vystoupili na přístavní molo, kde se pohromadě sešli, shromážděni do malého hloučku, Jurika a její společníci obtěžkáni zavazadly, neboť koně nechali v opatrování ochotného hostinského, rybáři rozpačitě přešlapávající na místě, čepice v rukou.
"Tak chlapi," rádoby drsně pronesl Jörm," přece se tu nerozbrečíme, jako nějaké ženské, ne?" a napřáhl ruku k nejbližšímu lodníkovi. Ten se jí bodře chopil a chvíli si potřásali rukama. Ostatní se přidali a chvíli nebylo vidět nic jiného, než drsná potřesávání rukou, přátelská objetí.
"No a abychom nezapomněli, tady jsou peníze," pronesl nakonec ještě Cuthbert, podávající měšec nejbližšímu z vesničanů. Jednak jsou to peníze přímo pro vás, za vaši službu nám prokázanou, pak tam jsou peníze za útratu U slimáka a ty prosím, odevzdejte v hospodě, nějak jsme na to v tom zmatku spojeném s odjezdem pozapomněli. Je tam i příspěvek týkající se novoročních oslav. No, a," zlehka se odmlčel, aby vzápětí zvolna pokračoval: "a pak tam jsou mince určené k výstavbě kostela, který by si vaše víska a hlavně tak dobří lidé jako jste vy zasloužili. Přijměte, prosím, tedy tento dar jako projev vděčnosti za vaše vlídné přijetí takové bandy dobrodruhů jako jsme my, mezi sebe," zakončil svou řeč dojatě.
Erik s Rogonem na něj chvíli zírali, pak ještě jednou mávli rukou na pozdrav a vyrazili . Jörm s Kitiarou a Jurikou je následovali. Cuthbert ještě chvíli mluvil s rybáři, pak také mávnul na pozdrav a vyrazil za odcházejícími. Za okamžik je dohonil.
"Teda, když chceš rozdávat prachy, proč je nedáš mě?" uštěpačně pronesl Erik Cuthbertovým směrem, když ho míjel. Jeho poznámka však zůstala bez odezvy. Cuthbert vypadal duchem nepřítomen, ponořen do svých myšlenek. Jurika se ještě jednou ohlédla zpět k lodím, pak se opět pomalu vydala za ostatními.
Vkročili do vnitřního města. Šlo se vcelku dobře, sněhu tu bylo na první pohled znatelně méně než mimo město. Přivítal je známý městský kolorit.
Vkročili do povědomě známých uliček. Mlha se zvedla a sluneční paprsky se prodíraly skrze větve stromů skromně roztroušených po náměstíčkách a v zapadlých zákoutích, osvětlujíc je. V tu chvíli to tu vypadalo docela mile a přívětivě. Juriku to potěšilo a trochu pookřála.
V myšlenkách se vrátila o pár měsíců zpátky, kdy procházeli městem a zabývali se hledáním chlápka jménem Čára.
Před očima jí probíhaly zážitky a situace, které tu prožili.
Město se příliš nezměnilo. Pořád ty stejné úzké uličky, v kterých bylo možno potkat sem tam nějakého chodce, rychle spěchajícího svou vlastní cestou. Stejné vodní kanály křižující město s neúnavnou pravidelností. Desítky můstků nad kalnou hladinou kanálů. Množství obyčejných loděk, plovoucích z jednoho konce kanálu na druhý sem a tam. Pokřikování a halekání. Nízké a otlučené domy na kůlech. Miniaturní náměstíčka s trhy a věčným vyvoláváním a dohadováním trhovců. Křivolaké uličky, propojované můstky a schody. Střechy s terasami, jež zaplevelil zelený a neúnavně bující břečťan. Všudypřítomný zápach a lezavá zima, to všechno se připomnělo s naléhavou razantností.
I přesto bylo možné objevit jistou skrytou malebnost tohoto veskrze špinavého a zapáchajícího města, postaveného v bažinách. Jurika si vzpomněla na kostelní věž, na které strávila jednu noc při sledování již zmíněného Čáry. Tehdy se před ní odkrylo město ve své malebnější podobě a ona měla možnost uvidět jeho příjemnější tvář - pohled na město s jeho střechami a balkónky, terasami a úzkými uličkami, propojovanými schodišti a dvorky, tržišti a náměstíčky, jež z výšky vypadaly tak přívětivě, zahaleny do stříbřitého soumraku. To ale byly vzpomínky. A teď jsou opět tady a kdoví, co je zase čeká, napadlo ji. Zlehka pohladila Brka, který jí seděl na rameni.
Na dveřích jedné z hospod objevili lístek s vévodovým pečením znakem. Jörm lístek strhnul a podal Kitiaře se slovy: "tumáš, třeba je to něco důležitýho!" Kitiara lístek převzala a jala se číst jeho obsah:
"Všem dobrodruhům a hrdinům na vědomost se dává, že vévodovi Olasovi byla unesena jeho jediná a milovaná dcera Mia. Kdo ji najde a živou přivede, obdrží odměnu osmdesáti zlatých. Bližší informace je možné dozvěděti se na radnici," dočetla Kitiara a významně pohlédla na ostatní.
"No, tak se ubytujem a vyrazíme pro bližší informace, ne?" nechal se slyšet Cuthbert.
Prošli velkými, těžkými dveřmi radnice. Přivítalo je ospalé příšeří. Chvíli jim trvalo,než se rozkoukali. Poté spatřili hned proti dveřím stůl, za nímž seděl stařík, mírně přihrblý, oblečený do šedého, místy značně ošoupaného pláště, s klotovými rukávy na rukou. Mžoural na ně zvědavýma očkama v jakémsi odevzdaném očekávání. Přistoupili k němu.
"Zdravíme, dobrý muži," ujal se slova Cuthbert. "Jdeme se informovat v záležitosti unesené vévodovy dcery. Mohl byste nám, prosím, poradit na koho se obrátit?" vznesl svůj dotaz a odmlčel se, očekávajíc staříkovu odpověď.
Nic se však nedělo. Dotázaný dál v poklidu seděl na svém místě, zlehka si podpírajíc bradu dlaní pravé ruky. Hleděl na ně a nepřítomně se usmíval. Rogon s Jörmem na sebe poněkud neklidně pohlédli, Erik se tiše uchechtl. Cuthbert zachoval klid a vyrovnaným hlasem se ozval podruhé:
"dobrý den. Přicházíme v záležitosti unesené vévodovy..," nestačil již dopovědět, neboť mu stařík vskočil do řeči:
"Aaa, dobrý den. Tak další dobrodruhové, jen pojďte dál. To víte, že vám poradím. Tak pátrat byste chtěli, říkáte. No, to jste na správném místě, určitě, určitě. Já co by písař jsem o všem informován a taky všechno, co se tu seběhne dopodrobna zapíšu. Určitě, určitě," přerušil na chvíli své nesourodé mumlání a počal se soukat zpoza stolu.
Vypadalo to, že to bude trvat věčnost. Během této doby byli nuceni poslouchat staříkovo žvatlání na téma jeho nepostradatelnosti a podobné jiné naprosto nesouvisející bláboly.
Poté, co konečně vylezl, vyzval je, aby jej následovali a pomalým šouravým krokem se vydal do schodů. Cuthbert s ostatními za ním.
Po velmi dlouhé době, kdy by danou vzdálenost ušli bez zpomaleného staříka alespoň třikrát, ne-li vícekrát, došli k bytelným dřevěným dveřím. Před nimi se jejich průvodce zastavil a obrátil se čelem k nim s otázkou:
"koho mám ohlásit?" zeptal se oním zvláštním zpomaleným unylým tónem hlasu jakoby se chtěl přesvědčit, že každá hláska nejenom že zazní, ale také bude správně pochopena.
Cuthbert se už už nadechoval, když tu Erik vyhrknul: "Erika a jeho družinu." Písař zmizel za dveřmi, aby se posléze opět objevil a se slovy: "račte vstoupit" je vpustil dovnitř. Když vcházeli, zaslechla Jurika za sebou Cuthbertův šepot: "tak Erikova družina, jo?" V odpověď pak Erikův tichý smích a šepot: "no, za tu legraci to stojí, ne?"
Vstoupili do rozlehlého přepychově zařízeného a vyzdobeného sálu. V popředí upoutal jejich pozornost stolec, na němž seděl zhruba padesátiletý velmi dobře oblečený muž.
V rozpacích pozastavili svůj krok .
"Jen se ničeho neobávejte, milí přátelé a pojďte blíže," ozvalo se od stolce. Předstoupili tedy před sedícího muže. Jeho tvář působila sympatickým, třebaže trochu unaveným dojmem, jeho příjemný a mile vyzírající obličej plnily jakési chmury a starosti.
"Jsem vévoda Olas a vítám vás v našem městě. Doneslo se mi, že se zajímáte o únos mé dcery a snad, že byste byli odhodláni ji najít. Vážím si vašeho zájmu. Abych pravdu řekl, zatím se to ještě nikomu nepodařilo, ale vy vypadáte schopně, tak snad budete mít více štěstí a rozumu, než výpravy před vámi. Každopádně, pokud se vám podaří mou dceru najít a přivést zpátky domů, nejenomže vám budu velmi vděčen, ale každý z vás obdrží odměnu osmdesáti zlatých. Teď mě, prosím omluvte," zlehka se odmlčel, aby vzápětí opět pokračoval.
"Tady za těmito dveřmi vás očekává osoba, která vás poinformuje více. Je to první radní, jmenuje se Corleon a je to více než důvěryhodný člověk. Má na starosti řešení tohoto problému, takže vás odkážu k němu. Vysvětlí vám podrobně celou situaci a i v budoucnu, kdybyste měli jakékoliv otázky, obracejte se, prosím, na něj. Bylo mi potěšením a přeji vám hodně štěstí," s těmi slovy se s nimi rozloučil a pohybem ruky naznačil, kterým směrem se mají vydat.
"Vynasnažíme se vaši důvěru nezklamat," pronesl Jörm a s lehkou úklonou opustili přepychový sál.
Ocitli se v místnosti, která připomínala lovecký salónek. Svou velikostí, zařízením i výzdobou se nemohla přijímacímu sálu vůbec rovnat. Jeho tlumené barvy, pohodlný a zároveň účelně vyhlížející nábytek však působily útulně a příjemně.
"Jen pojďte dál," ozvalo se od okna, od kterého se právě odvrátil jakýsi vysoký až vychrtlý muž s orlím nosem.
"Jmenuji se Corleon," představil se jim, blížíc se k nim místností, "a jsem prvním radním v Ife, jak jste se asi již dozvěděli od vévody," odmlčel se s neurčitým úsměvem. "A měl bych vás spravit o té nešťastné záležitosti," významně se odmlčel a úsměv mu odumřel na rtech. V náhlém zamyšlení došel ke dveřím, zkusil, zda jsou zavřené, pak ještě u nich chvíli setrval, ponořen do jakéhosi zadumání. Pak jakoby si uvědomil, kde a s kým je, obrátil se k přítomným a vyzval je: "pojďte a posaďte se a já vám povím něco určitějšího. Dost již bylo náznaků," dodal ještě potichu trochu jakoby to říkal spíš sám sobě, nabízeje jim místa na polstrovaných židlích, postavených uprostřed místnosti do půlkruhu.
"Předně," začal mluvit poté co se pohodlně usadili, "rád bych, aby vše, co bude proneseno v této místnosti, zůstalo mezi námi. Z mnoha důvodů," odmlčel se. "Celá záležitost je velmi, velmi delikátní a spoléhám na vaši diskrétnost," opět se odmlčel jakoby nevěděl z kterého konce začít. Jurice začalo být podivně nevolno ze všech těch náznaků a neurčitostí. Corleon se mezitím přesunul až těsně k nim, půlkruhem obešel židle až dozadu, kde se podivně skrčil za jejich zády, takže se museli pootočit, aby na něj viděli.
"Nemá smysl chodit okolo horké kaše, pronesl stísněným hlasem a zhluboka se nadechl: "tak tedy. Mia nebyla unesena," pronesl šeptem. Přesto toto sdělení trhlo dobrodruhy tak, jako kdyby jim to zakřičel hromovým hlasem přímo do uší. Nechápavě zírali střídavě na Corleona, střídavě na sebe navzájem, naprosto nechápajíc. "No ano, je to tak," pokračoval potichu Corleon. "Utekla s jedním vojákem kalevské armády. Naprosto dobrovolně. Nikdo samozřejmě netuší ani kam ani jak se ten dotyčný jmenuje a odkud pochází. Na čemž až zas tak nezáleží. Dost na tom, že se jedná o člověka neurozeného původu.
Jenže, jak už to tak bývá, láska si nevybírá. Mia se prostě zamilovala a tímto způsobem chtěla zřejmě vyřešit možné problémy, týkající se obhajoby svého výběru. Problém je ale v tom, že vévoda nic tady z toho netuší," první radní se odmlčel a v rozpacích si třel nos.
Všichni přítomní na něj konsternovaně zírali.
"Je to už velmi, velmi starý muž," pokračoval radní dál," který není schopen rozhodovat ani sám o sobě, natož o jiných záležitostech a neměl by být vystavován nepřiměřenému tlaku a stresu.
Navíc v Ife teď panuje trochu vypjatá atmosféra, objevují se náznaky politicky nestabilní situace, v níž by vévodovu pozici mohl ohrozit daleko menší problém než je právě to, co jsem vám vylíčil. Objevují se i snahy vévodou manipulovat nežádoucím směrem a ovládat ho ku svému prospěchu. Existují jisté síly, čekající na příležitost, kterou by mohli využít k oslabení vévodovy již dosti otřesené pozice a sesadit jej.
Proto byla vymyšlena historka o únosu a oficiálně rozšířena po městě a blízkém okolí.
Takže, abych to shrnul. Je naprosto nežádoucí, abyste Miu hledali a přiváděli zpět.
Samozřejmě bychom byli radši, kdyby se něco podobného vůbec nestalo. V tomto případě ale naprosto nestojíme o její návrat. Neboť spolu s tím by na povrch vyplynul pravý důvod jejich zmizení a tudíž bude lepší po nich nepátrat. Je nutné se vyhnout skandálu, který by byl v případě jejich nedobrovolného návratu jistě na spadnutí, jestli mi rozumíte," dodal ještě a odmlčel se.
"Samozřejmě bychom neradi plýtvali takovým tvůrčím potenciálem," zářivě se usmál na značně zkoprnělé dobrodruhy, kteří působili dojmem, že z nastávající situace nejsou ani trochu moudří. "Takže tu mám pro vás nabídku. Mohli byste městu odpomoci od nějakých těch potvor, kterých je tu v poslední době až příliš mnoho. To víte, bažiny," usmál se na přítomné. "Abyste neměli pocit nevyužitelnosti, to bychom velmi neradi. A městu byste tím velmi prospěli, ostatně své kapse též. Byli bychom samozřejmě neradi, kdybyste sem svou dlouhou cestu vážili zbytečně a proto je město připraveno vám nabídnout dostatečný výběr možností uplatnění. Všechna jsou samozřejmě velmi dobře placena" dodal ještě a přesunul se půlkruhem opět dopředu.
"Ehmm," ozval se po chvíli ticha Cuthbert. Ostatní seděli značně zkoprněle nenadálým zvratem situace.
"Všechno to, co jsme se před chvílí dozvěděli je neobyčejně zajímavé a nezastírám, že nás to poněkud zaskočilo. Rádi bychom vás proto požádali o nějakou chvíli, abychom se poradili co a jak dál, než vám odpovíme," nechal se slyšet poněkud rozpačitý Cuthbert.
Corleon rozmáchl rukama v bezhlesém gestu, jako že samozřejmě. "Pojďte se mnou, zavedu vás na místo, kde se budete moci v klidu poradit. Následujte mě, prosím," vyzval je a zamířil ke dveřím.
Sešli o patro níže, prošli dvorem a posléze vstoupili do místnosti, jež vzhledem připomínala jakousi lepší jídelnu. Nikdo tam nebyl.
"Tak tedy, poraďte se," ozval se Corleon, podávajíc jim list se seznamem zástupných úkolů, ze kterých si mohli vybrat ten svůj, "a až budete rozhodnuti, přijďte za mnou. Pokud byste se rozhodli odejít, nikdo vám v tom samozřejmě nebude bránit," načež se vzdálil.
Osaměli. Všechny přepadla podivná zamlklost. Poposedali si kam se dalo. Nikomu nebylo do řeči.
Jurika mlčky očima přelétla list. Bazilišek, Loupežníky nechat na léto, bahenní příšera.
"Co myslíte, že bychom měli dělat?" ozval se po chvíli Jörm.
"Těžko říct," poznamenal rozpačitě Cuthbert. "Je to takový podivný," dodal ještě, zamyšleně hledíc skrze své společníky.
"No, měli bychom prověřit Corleonovu důvěryhodnost," vložil se do debaty Erik.
"A jak bys to asi chtěl udělat?" zeptal se trochu znepokojeně Rogon, tušíc nějakou kulišárnu.
"Máme mezi sebou kouzelníka, nebo ne? Máme," odpověděl si sám, když se k tomu nikdo neměl. "Tak bychom toho měli využít. Nějaký to kouzlíčko, Corleona trochu oblbnem, on nám přizná barvu, jestli ty všechny bláboly jsou pravdivý a jestli skutečně jedná ve vévodově zájmu a máme to v kapse. Přinejmenším se budeme moct pořádně rozhodnout, co a jak. Co ty na to, Juriko? Dobrej plán, ne?"
Jurika se trochu zavrtěla na židli, pohlédla nejdřív na Erika, pak i na ostatní, chvíli nic neříkala. Pak zlehka zavrtěla hlavou a pronesla do ticha: "mrzí mě to, ale u Medila, nesdílím tvoje nadšení. Podle toho co jsme vyslechli, bychom měli být velmi obezřetní a opatrní a použití jakékoliv magie mi nepřijde příliš rozumné,"
dodala ještě.
"Ty jo, ty už mluvíš jak Cuthbert. Nedomluvili jste se takhle náhodou?" syknul Erik znechuceně.
"No, když už o tom mluvíš, Eriku," ozval se Cuthbert, "tak mě to taky nepřijde zrovna nejšťastnější řešení."
"Jasně," vložil se do toho Jörm, "úplná hloupost. Naprosto to nehodlám podporovat," dodal ještě.
"Jste normální?" ozval se Erik dost naštvaně, "co chcete teda dělat? Sebrat se, Solothernovi poslat pozdrávek, jako že na to kašlem a pokračovat dál na jih, nebo co?"chrlil ze sebe rozhořčeně.
"Nebuď tak skeptickej, Eriku," snažil se jej zklidnit Cuthbert. "Předně, napsat Solothernovi, to není vůbec špatnej nápad. Něco v tom smyslu, že jsme trochu zaskočeni překvapivým vývojem událostí, nebo tak něco a ať nám pošle doplňující dispozice. A pak bychom mohli Corneolovi nabídnout svoje služby k likvidaci nějaký tý příšery. Tím bychom si získali jeho důvěru a pak bychom se třeba dostali i k vyřešení zmizelý vévodovy dcery. Já bych to neviděl tak černě. A navíc, než se vrátí odpověď z Elšumy, budeme mít co dělat, to taky není špatnej plán, co říkáš Eriku?" nechal se slyšet Cuthbert, obraceje se Erikovým směrem.
Ten ale nereagoval. Nezvykle opatrně se totiž zvednul ze židle a pomalým, téměř plíživým krokem se pomalu sunul k pootevřenému oknu. Právě když došel až k němu, zaslechli dusot běžících nohou.
"Ksakru," zaklel Erik od okna. "Ještě jednou sakra," vztekle praštil rukou do zdi, až se odrolilo trochu omítky. "Normálně nás někdo špehoval. Odposlouchával. Chápete? Můžeme se jít klouzat. Všechny naše úvahy, plány jsou prozrazeny. Konec," ucedil skrze zuby a zdrceně se posadil na nejbližší židli. Všemi zjištění, že je někdo sledoval, pozoroval a odposlouchával, značně otřáslo. Chvíli jen tak nehnutě seděli a vstřebávali tuto skutečnost.
"Lidi, klid," ozval se posléze Rogon. "Vždyť nic tak hroznýho se nestalo. A že by se dotyčnej dozvěděl něco světobornýho, to taky zrovna ne, tak co? Spíš je to pro nás důležitá zkušenost, že si musíme dávat fakt bacha a nepodceňovat situaci," dodal ještě.
"Jo a taky by možná nebylo od věci zkontaktovat víte koho?" zeptal se téměř neslyšně Jörm. "No, přece Mariona," zašeptal. "Toho chlápka, co nám dost pomohl tenkrát, když jsme hledali Čáru, pamatujete?" dodal ještě.
Chvíli tedy ještě probírali možnosti, s kterými bylo nutno počítat, sepsali zprávu pro Solotherna, kterou se chystali vypravit hned, jak to bude možné a ujasňovali si strategii, kterou by bylo vhodné použít k zneškodnění bahenní příšery, jež vybrali jako vhodné náhradní řešení.
Posléze se vypravili za Corleonem, kterého však nezastihli, vydali se proto zpět do hospody s tím, že ráno je moudřejší večera. Té noci spánek k Jurice dlouho nepřicházel.