Úsvit zastihnul Juriku zachumlanou až po krk v pokrývce, lenivě se převalujíc z jednoho boku na druhý. Po noci neklidného spánku se jí ještě nechtělo vstávat. Ležela proto ještě a skrze přivřená víčka vnímala světlo deroucí se skrze matné okno dovnitř do místnosti. Příšeří, které do té doby uvnitř panovalo, bylo prosvětleno množstvím světelných proužků, které se prodíraly místností a narušovaly tak hájemství tmy.
Pozorovala tuto hru světla a stínů a přemítala o všem možném. Myšlenky se jí míhaly hlavou a ona je nechala volně plynout, probírajíc se chvíli tou a posléze zase jinou.
Co je asi s Kitiarou, napadlo ji. To, že se vypravila sama zpět do Elšumy se jí vůbec nelíbilo. Všechno se ale seběhlo příliš rychle na to, aby se aspoň pokusila jí v tom zabránit. Teď tady o tom přemítala a naplňovaly ji obavy o ni.
Protřela si oči a posadila se. Všichni ostatní ještě spali, ledabyle rozmístěni po místnosti. Ve spánku vypadaly jejich tváře uvolněně a klidně. Zahleděla se postupně na každého z nich a tiše si povzdechla.
Za tu dobu společného putování jí přirostli k srdci. Nedovedla si představit svou cestu bez pomoci těchto naoko drsných a svérázných chlapíků. Každého z nich měla svým způsobem ráda, uvědomila si.
Z jejích úvah jí vytrhlo zaklepání na dveře: "hej, pane Cuthberte! Spíte? Někdo tu na vás čeká," ozvalo se za dveřmi jejich pokoje. Opět zabouchání, nyní o poznání hlasitější.
Z chumlu pokrývek pod oknem se vymotal rozespalý a rozcuchaný Cuthbert: "ee, co se děje?" vypravil ze sebe, zvedajíc se do sedu a posléze vstávajíc. Došel ke dveřím, pootevřel je a chvíli tam s někým tiše rozmlouval. Za okamžik je opět zavřel a vrátil se zpět. Bylo slyšet postupně odeznívající kroky na schodech.
"Vstávejte, bando! Už je den," začal burcovat ostatní, krátce se pozdravivši s Jurikou.
"Co se děje," optala se zvědavě. Cuthbert se na ní zamyšleně podíval: " hostinský má pro nás něco důležitého,"pronesl vážně. "Teď jenom vzburcovat tyhle ospalce," dodal a mohutně zatřásl s nejbližším z nich.
"Už nespím, už nespím," ozval se Rogon a s mohutným protahováním se probíral.
Za pár okamžiků se všichni jakž takž vzmátořili a sešli dolů do výčepu.
"Tak copak se děje, pane hostinský," pronesl Cuthbert po obvyklém popřání dobrého rána.
"Inu," nechal se slyšet hostinský a zabrousil pohledem k jednomu ze stolů, u něhož seděl kdosi , "čeká tu na vás královský posel."
Všichni na něj vytřeštili oči. Erik tiše polkl: "královský posel? A co nám, u Tiamata chce? Tak nějak bys to řekl ty, viď Cuthberte," zasmál se poněkud nervózně.
Cuthbert si této poznámky snad ani nevšiml a vážně pohlédl na přítomné.
"Zachovejte klid, půjdeme si s tím poslem promluvit," dodal ještě a pomalu se vydal ke stolu.
Když přistoupili blíž, postava oblečená v teplém cestovním plášti ozdobeném kalevským znakem se zvedla a pohlédla jim do tváří.
S překvapením zjistili, že hledí do hezké a vcelku sympatické tváře vysokého elfa, jemuž černé kudrny přepadávaly hluboko do čela a dodávaly tak jeho výrazu tajemného vzezření. Klobouk s širokou krempou bíle poprášený pozvolna tajícím sněhem měl položen na stole.
Postoupil několik kroků k nim a zeptal se: "pan Cuthbert?"
"Ano, to jsem já," odvětil oslovený s mírným znepokojením v hlase.
Posel se pozorně zadíval do Cuthbertovy tváře, porovnávaje ji s podobiznou na listu, který třímal v ruce. Poté zašmátral ve své příruční brašně, vytáhl z ní jakýsi svitek, opatřený královskou pečetí a podal jej Cuthbertovi: "pro vás." S tím se opět vrátil ke stolu, kde se posadil a v klidu tam setrval.
Cuthbert zatěkal pohledem po jednotlivých družinících, pak si odkašlal a pronesl: "to jsou tedy věci. Královský posel, ... svitek s královskou pečetí..."
"Tak co kdybychom to přečetli, co říkáte?" vložil se do poněkud zmatených poznámek Erik.
"Jojo," probral se ze svého zamyšlení Cuthbert a podal list Jurice se slovy: "čti, prosím."
Jurika list třesoucí se rukou převzala, rozlomila pečeť a rozvinula svitek:
"Vážený pane Cuthberte,
dovolte mi, abych Vás a Vaši družinu požádal jménem našeho království o výsostně důležitou službu během Vaší cesty. Spěchejte nejvyšší možnou rychlostí do města Ife. Tamnímu místodržícímu, vévodovi Olasovi byla unesena jeho jediná dcera, komtesa Mia. Vévoda Olas patří mezi vlivné šlechtice, u nichž není jisté, zda se během nastávající politicky nestabilní situace přikloní na stranu krále, či na stranu odbojníků. Je v zájmu krále a tedy i Říše naklonit si vévodu tím, že mu jeho dceru vrátíme.
Zanechte tedy všeho, čemu se momentálně věnujete a kvapte do Ife, kde se jako řadoví dobrodruzi, reagující na vypsanou odměnu, hlaste v paláci vévody. Nechte si sdělit podrobnosti, vévodovu dceru najděte a vraťte. Až misi úspěšně dokončíte, prokažte se vévodovi svým glejtem a přiznejte mu, že jste z královské družiny. Stane-li se, že mise úspěšná nebude, nepřiznávejte svůj původ. V obou případech mne o výsledku spravte posláním listu, ve kterém popíšete průběh akce. Ztracený čas a výdaje vám budou přičteny později.
Mějte na paměti, že se jedná o záležitost nejvyšší priority.
S úctou a přáním hodně štěstí,
Solothern
1. generál kalevské armády"
Jurika dočetla a spočinula pohledem na všech okolo shromážděných.
Cuthbert, zjevně v rozpacích, si zlehka odkašlal: "no, vida vida. To je tedy pěkné nadělení. To se nám ta výprava na jih komplikuje, co?" Pohlédl Juričiným směrem.
Ta mu pohled opětovala, pak sklopila oči a s povzdechnutím pronesla: "vypadá to, že cesta do Carragenu se odkládá." Pokrčila rameny a poodešla trochu stranou.
Zmocnil se jí podivný smutek. Jakoby jí nebylo přáno, aby své blízké našla. Oči se jí naplnily horkými slzami, které se snažila potlačit. Ne, brečet nebude, tady ne. Popotáhla nosem a utřela si oči do rukávu svých šatů. Zpovzdálí sledovala debatu, která se posléze rozvinula.
"Královská pečeť vypadá pravá," pronášel právě Rogon, prohlížejíc si svitek.
"Jedný věci naprosto nerozumím," najednou pronesl Erik. "Proč Cuthbertova družina? Proč ne třeba Erikova družina?"
"Pche," uchechtnul se Jörm. "A je to tady. Tak to jsem zvědav, jak se tohle vyvine," řekl ještě a posadil se k jednomu ze stolů.
"Nemyslím, že je tahle skutečnost nějak podstatná," pronesl zamyšleně Cuthbert. "Cuthbertova, nebo Erikova, uvědomujete si závažnost tady toho pověření?" významně se odmlčel, pohlížeje na své spoludruhy. "Měli bychom hodně rychle vymyslet způsob, jak se co nejrychleji dostat do Ife. "To je teď to nejdůležitější, přátelé."