Když po chvíli vyšly ven na dvůr, naskytl se jim neuvěřitelný pohled. Prostranství za hospodou bylo z větší části vyplněno kádí, nad kterou se vznášela oblaka páry. Nad horním okrajem kádě vyčuhovaly tři rozčepýřené povykující hlavy.
Rozjaření dobrodruhové seděli až po krk v horké vodě a labužnicky si vychutnávali každý okamžik. Kitiara s Jurikou na to ohromeně zíraly, přitahujíc si teplé pláště ke krku.
"No, já jsem je upozorňoval, že mrzne a sněží," ozvalo se jim za zády. Hostinský, vycházející ze dveří, se s obavami zahleděl na káď zahalenou do páry. "Pokud to přežijou," obrátil se směrem k dívkám, "dejte jim, prosím tohle," položil balík čistého šatstva a tři velké kusy plátna k osušení na stoličku pod stříšku verandy. S mírným pokývnutím hlavy se chtěl vzdálit zpět do domu, když tu si ho všimnul jeden z koupajících se:
"hej, pane hostinský, přineste nám, prosím něco k pití. Celkem nezáleží na tom, co to bude, hlavně že to poteče," dodal dotyčný se smíchem.
"Cuthberte, ty seš hlava! Přesně tohle chybělo k té úplné dokonalosti," zahlaholil Rogon poté, co jim hostinský přinesl tři velké poháry s horkým svařeným vínem. Jednu dostatečně velkou karafu postavil vedle kádě a opět se vzdálil. Rogon se zhluboka napil, pak se požitkářsky ponořil pod hladinu. Dlouho se nic nedělo. Když už ostatní začali poněkud znepokojeně a značně chaoticky zjišťovat, zda se neutopil, vynořil se Rogon s mohutným prskáním a odfrkováním nad hladinu, vytřepávajíc si vodu z uší. Jeho znovuobjevení se bylo kvitováno smíchem, proloženým rádoby vtipnými poznámkami.
"Teda, pánové," prohlásil poté blaženě Erik, pohodlně rozvalený v kádi, v ruce třímajíc pohár s horkým vínem. "To je teda něco. To je snad ještě lepší než sex," uchechtnul se. "A to už je co říct, když něco takovýho prohlásím," dodal ještě se smíchem.
"S tím bych tedy nesouhlasil," oponoval mu Rogon. "Ale bašta to tedy každopádně je.
"No, nech na hlavě, Rogone," vložil se do debaty Cuthbert. "Oboje si už drahnou dobu neměl příležitost zažít, takže,..." chtěl ještě pokračovat, ale Rogon mu skočil do řeči: "počkat, počkat! Jak takový svatý muž jako ty, může něco takového vůbec posoudit a srovnávat. Pokud vím, tak kněží podobné činnosti neprovozují, tedy až na tu koupel," dodal ještě, škodolibě mrkajíc na Erika. Ten vypadal, že se každým okamžikem utopí.
"Ale milý synu," nenechal se zaskočit svatý muž a vyrovnaným hlasem pokračoval: "jsi zřejmě mylně informován. Pokud je mi známo, tak odříkání si tělesných rozkoší není u příslušníků kněžských řádů tak úplně jednoznačné. Zvláště pak u takových paladinů," významně se odmlčel.
"Přesto," dodal ještě požitkářsky, "věřte mi, přátelé nebo ne, pokud bych měl nyní možnost volby, jednoznačně bych zvolil tuhle náádhernou a naprosto dokonalou lázeň," vykřiknul v jakési extázi Cuthbert a rozkošnicky se uvelebil v horké vodě, mocně si přihýbaje z voňavého poháru.
"O co všechno ten náš barbar přichází, co?" pronesl asi po hodině Erik, popíjejíc svařené červené víno a sledujíc hostinského, jak jim přilévá do kádě další horkou vodu.
"Pravdu díš, brachu," zareagoval na to rozjařeně Cuthbert. "Dopijte, došplouchejte se a dovalíme sem Jörma. Ať má taky něco ze života, kluk jeden válečnická," dodal ještě potutelně se smějíc.
Kitiara s Jurikou zpovzdálí sledovaly hemžení v kádi, posléze se shodly v tom, že by mohly pro změnu dělat něco užitečného a že se tudíž zkusí proletět. Jurika měla ještě v dobré paměti poslední svůj létací debakl, takže na koště za Kitiaru nasedala s určitými obavami. Ty se však rozplynuly poté, co se vznesly.
Bělostný sníh se vznášel kolem nich a ony prolétávaly mezi sněhovými vločkami. Ty se jim ukládaly ve vlasech a třpytily
se jako tekuté stříbro. Chladný vzduch ovíval jejich rozehřáté a dychtivé obličeje.
Čas od času proletěly i nad dvorem.
"Dej pozor, Juriko, ať nespadneš," houkla na ni dobromyslně Kitiara právě, když prolétaly nad kádí. "To by byl pořádný šplouch," dodala ještě se smíchem.
Jurika pohlédla dolů a zaznamenala na dvoře jakýsi pohyb. Dala znamení Kitiaře. Ta se snesla o trochu níže. Právě když prolétaly opět nad dvorem, zahlédly trojici svých družiníků, vlekoucích bránícího se Jörma.
"Já se nechci koupat!" dolehl k jejich sluchu jeho zoufalý výkřik.
Po chvilce se rozjařeným dobrodruhům podařilo dovléci Jörma ke kádi a s mohutným šplouchnutím jej vhodit do vody.
"Nééé," ozvalo se z kádě zoufale. "Já nechci. Vždyť je to mokrý! Přineste mi aspoň něco k pití! Já chci flaškúúú," ozývalo se mezi jednotlivými šplouchy a cákáním.
"Jojo, pěkně si to užij, Jörme," popřál mu bodře Erik, "a neutop se!" dodal ještě Cuthbert.
"No, měli bychom ho trochu ohlídat, abychom ho zejtra nemuseli vysekávat z ledu," pronesl ještě Rogon, ohlížejíc se přes rameno za Jörmem, chaoticky se plácajícím v kádi.
"Však on to zvládne," pronesl ještě Cuthbert, odcházející spolu s ostatními dovnitř do tepla.
Tam se posléze všichni sešli.