Travolezec | Kapitola III - Část IX - Trpaslíci

Pokoj, kam je dovedl pacholek, vypadal stroze. Prostá, jednoduše zařízená místnost s malým oknem do dvora. Čtyři kavalce čelem přiražené ke zdi, malý stolek s lampou pod oknem, dvě jednoduché židle přiražené ke stolku. Jurika nostalgicky zavzpomínala na příjemný pokoj na Eldenoru. Tiše si povzdechla a vstoupila dovnitř. Ostatní ji následovali.

Poté, co se Jörm připojil ke skupině trpaslíků, se ostatní rozhodli, že na něj počkají na pokoji. Nebylo sice ještě tak pozdě, ale byli dost unaveni a tak se rozhodli pro tuto variantu. Teď tedy posedávali, nebo polehávali různě rozmístěni po místnosti a vyčkávali jeho příchodu. Jurika si vyndala z torny texty v skiropštině a krátila si čekání zdokonalováním se v tomto jazyce. Měla tušení, že se jí to časem bude hodit.

Asi za hodinu zaslechli venku na schodech dupání a hned poté se dveře otevřely a do pokoje vstoupil Jörm. Všichni se na něj sesypali jak vosy na med a dotírali na něj všetečnými otázkami. Tedy skoro všichni. Cuthberta ani nenapadlo opustit své místo. Pohodlně rozvalen na kavalci jen pootočil hlavu Jörmovým směrem a prohlásil:
"Tak co přátelé trpaslíci? Dobře jste si pokecali?"

Jörm si odkašlal a nic neříkaje vstoupil dovnitř. Chvíli bylo ticho. Nikdo nic neříkal. Jörm se prošel místností, přistoupil k oknu a zahleděl se ven, jakoby mohl prohlédnout černočernou tmu za ním. Vypadalo to, že napjaté ticho nikdy neskončí. To by ale nesměl být přítomen Erik. Při pohledu na něj nevěděla Jurika, jestli se má smát, nebo obávat o Jörmovo zdraví.

Erik střídavě zatínal pěst své zdravé ruky, střídavě vstával a zase si sedal, viditelně ovládaje svou netrpělivost. Posléze však už to nevydržel a vybuchnul obtížně skrývaným hněvem: "Tak povíš nám už konečně co se děje, nebo ne?' postavil se výhrůžně před Jörma. Ten na něj překvapeně zazíral, jakoby jej spatřil poprvé v životě. Zjevně byl myšlenkami bůhví kde.
"Aha," probral se ze zamyšlení, "vás by asi zajímalo, o čem jsme si tam dole povídali, že jo?" odtušil zdánlivě ještě duchem nepřítomen.
"To si piš, že jo," prohlásil již značně nakvašeně Erik.
"Klid Eriku. Nech Jörma vydechnout. On nám to jistě všechno a rád vypoví. Jenom na něj nesmíš být moc hrr," odtušil klidným vyrovnaným hlasem Cuthbert.

Jörm ještě chvíli neklidně přecházel po pokoji, pak se posadil na jednu ze dvou židlí umístěných v místnosti.
"Asi bych vám to tedy měl říct," váhavě začal promlouvat ke svým spoludružiníkům s očima upřenýma na podlahu. "Já sám z toho nejsem moc moudrý. Posuďte sami," nadechnul se a pokračoval.

"Ta pětice ze včerejška, to jsou členové ostrahy obchodní karavany, u které jsme včera nakupovali. Jsou teď v takové prekérní situaci. Když karavana necelý den cesty odsud na jih tábořila, uviděli za nějakým kopcem putovat skupinku skřetů. Chtěli se na ně vrhnout, ale nakonec to neudělali, místo toho se vrátili do tábora a varovali obchodníky. Ti narychlo sbalili vozy a vyrazili napřed, trpaslíky nechali na místě, aby dohlédli, že je skřeti nesledují. Jakýsi hobit," odmlčel se a nenápadně pohlédl Juričiným směrem, "pravděpodobně také člen ochranky, je však podrazil, spojil se se skřety, trpaslíky přepadli a oloupili. Ti se sice nedali bez boje, dobře polovičku jich prý pobili a ten hobit už taky nikomu škodit nebude, ale nakonec přesile podlehli."
"No a proč ti tohle všechno povídali?" vpadl netrpělivě Jörmovi do řeči Erik. "Co my s tím?"
"Dobrá otázka," nenechal se vyvést z konceptu Jörm. "Jak jsem je tak poslouchal, tak mě nejdřív napadlo, že nás chtějí varovat. To se tak prostě dělá," obrátil se Erikovým směrem, kde tušil jistý nesouhlas. Erik ale klidně poslouchal a pokud nesouhlasil, nechal si to v tuto chvíli pro sebe.
"Pak z nich ale vypadlo," pokračoval Jörm nerušeně dál, "že by bylo dobré skřetům jejich řádění překazit a jestli se prý nechceme pustit po jejich stopě. Nepřímo mě o to vlastně požádali. Oni sami směřují do Elšumy, musí dohnat tu karavanu. Popsali mi místo, kde k přepadení došlo a na nás teď je, jak se rozhodneme. Ještě dřív, než to zavrhneme," pokračoval Jörm rychle, neb si všimnul, jak se Erik nadechuje, chystajíc se zřejmě vyjádřit se, "měli byste asi ještě vědět pár informací. Především, to místo leží naším směrem, takže bychom neměli opustit námi vytyčenou cestu. Předpokládám také, že by nás to nemělo zase až tak moc zdržet."
"Mně se to nelíbí. Je to podezřelý," prohlásil Rogon. "Ne, že bych se skřetů bál, ale co z toho budeme mít my?"
"Kromě hřejivého pocitu z dobře vykonané práce," dodal potutelně Cuthbert.
"A co se skřetama?" nechal se slyšet Erik. "Co když je to past?"
"Jak, co se skřetama. Přece zabít! Co jiného?" odvětil Jörm, zjevně ztrácející trpělivost.
"Klid, nechte Jörma domluvit a ty, Jörme pokračuj," vložil se do rozepře Cuthbert.
Kitiara s Jurikou seděly a tiše sledovaly, jak vše dopadne.

"Tak tedy," pokračoval již opět klidný Jörm . Abych odpověděl na tvoji otázku, Rogone, co z toho budeme mít. Existuje reálná možnost, že bychom se mohli slušně napakovat."
"Tak prachy, jo?" odtušil Erik a zablýsklo se mu v očích. V těch krásných, smaragdově zelených.
"No, já nejsem proti," odvětil Rogon. "Ale tak jednoduchý to asi nebude, co?"
Jörm zlehka pokrčil rameny:" Podle všeho se ta banda skřeťácká uhnízdila na jedné opuštěné tvrzi, kousek v kopcích nad místem přepadení," pokračoval. "Tuším, že se to tam jmenuje Komáří hůrka. Prý se k tomu místu vztahuje jakási pověst o udatném rytíři Donovalovi, ostatně ta hospoda, ve které právě zevlíme, se po něm jmenuje. Tedy, pokud mám být upřímný, pověst se mi vykouřila z hlavy. Nicméně, proslýchá se, že se tam válí hromady a hromady zlata a drahýho kamení. Tak, co vy na to? To by mohla být slušná motivace vypravit se tam, co říkáte?"
"Počkej, to ti všechno navykládali ti trpaslíci?" zeptal se nedůvěřivě Erik.
"Ne tak docela, o té Komáří hůrce se zmínil nějaký dědula, který se tam objevil. Těžko říct, co si o něm mám myslet, vypadalo to, že už byl kapku senilní, hospodský ho taky hned vyhodil, když si všimnul, že nám něco vypráví," pokrčil zamyšleně Jörm rameny. "Jmenoval se Natris, jestli se dobře pamatuju. Podle hospodskýho je to magor, kterýmu bychom neměli věřit ani nos mezi očima. Ale mně přišlo, že ví co říká."
"Jo, pohádky?" odtušil Erik. "S tím tedy na mě nechoď!"
"Počkej, proč to nezkusit?" vložila se do rozhovoru Kitiara. "Na všem může být trochu pravdy. A kolik těch skřetů vlastně je?" nechala se ještě slyšet.
"Původně jich snad bylo dvanáct. Polovinu ale trpaslíci pobili, takže by to neměl být zase až tak velký problém."
"Jasně, jde se na skřety! Povinnost volá," prohlásil srdnatě Erik a rozhlédl se po ostatních, jakoby očekával větší nadšení.
"Co to, že jsi tak obrátil?" otázal se Cuthbert zdánlivě nezúčastněně.
"Tomu bys nerozuměl," odtušil Erik.

Chvíli ještě probírali možnosti pro a proti, chvílemi to vypadalo na ostřejší názorovou výměnu, ale posléze se nálada uklidnila. Vypadalo to, že ráno se vydají po skřetích stopách. S tím se uložili k neklidnému spánku.