Tento text je přepisem čitelných částí deníku Latrei Malbi, o které je známo, že též nějakou dobu putovala s družinou Trávolezců. Místy působí slova poněkud zmateně, v originále je písmo roztřesené. Musíme ovšem vzít v úvahu, že celý deník byl psán patrně v polních podmínkách a ve vyhrocených situacích.
Z textu je patrné, že v první části popisuje slečna Malbi své první setkání s družinou Trávolezců, sestávající tou dobou z Juriky, Erika, Viktorie a Jörmunganderma, ke kterému došlo poblíž vesnice Michailovo, kde do té doby působila jako léčitelka. V okolí vesnice se začali objevovat nemrtví, družina Trávolezců (tehdy se tak ještě nezovoucí) se snažila přijít na příčinu tohoto jevu - proto se také pustila do pátrání v nedalekém podzemí, kam bylo možno se dostat skrz krb v Tomanově statku, nacházejícím se za místním potokem. Poté, co se družina několik dní nevracela, byla Latrei spolu s ozbrojeným doprovodem několika vesničanů vyslána do podzemí, aby zjistila, co se stalo a případně družinu vyléčila.
Když Latrei se svou skupinkou statečných (méně vystrašených) vesničanů prošla skrz podivnou zeď, setkala se konečně se slovutnou družinkou, kterou se vydali zachránit. Všichni vypadali více méně neporušeně, zato však poněkud podivně. Jen jeden z nich vypadal celkem normálně, v druhém rozpoznala seveřana a maličká ženuška v drahých, ale špinavých šatech jí celkem vzala dech.
Stejně tak prase, kůň, kráva a jakési velké kuře přiblble procházející kolem. Trochu se vylekala když na ně tak najednou narazili, ale udělala to co se po ní čekalo a jala se ošetřovat zraněného barbara. Hádku ohledně jakési koule ani příliš nevnímala.
Pak ale náhle spatřila jednoho ze svých mužů ležet na zemi půlkou trupu uvnitř zdi. Vylekala se a pokusila se ho vytáhnout. Nebylo to příliš rozumné rozhodnutí, vzhledem k tomu, že obě jeho nohy jí zůstaly pevně v rukách, kdežto pas už se nezdál být tak pevným lidským poutem jako jistě kdysi byl. Střeva se vyvalila z prasklého břicha a zaplavila okolí odporně páchnoucí slizkou břečkou.
Latrei se chvíli dívala na to co provedla a pak se neudržela, odběhla do kouta a začala se hlasitě dávit. Když záchvat zvracení přešel, posadila se vedle svého výtvoru a s hlavou v dlaních počala čumět do blba. Toho, že ve zdi zůstal uvězněný i kůň a že koule, umožňující projít na opačnou stranu, zůstala na oné již zmíněné druhé straně, si ani nevšimla. Ve chvíli kdy začala přicházet k sobě, uvědomila si, že se všichni zúčastnění hádají co se bude dělat dál. Někteří navrhují zabít zvířata, jiní nalézt nějaké jiné řešení. Latrei popadla hysterie a začala křičet ať ty blbá zvířata klidně utratí. Pak chaoticky začala vymýšlet co by se dalo, otrhávala z čtyřnožců a dvounožce jejich ochlupení a peří. Sice se jim to moc nelíbilo, ale jí to bylo jedno. Pokusila se vzít sesbírané suroviny a nějak jimi otevřít východ o kterém ani nevěděla zda tam je. Kupodivu se nepovedlo.
Nakonec se přidala na stranu násilí a i když byla ukryta za vším co se dalo postavit před ní, zúčastnila se boje a vystřelila několik svých šípů. Mohla by se živit v tetovacím salónu a předvádět své umění lukem a šípy vyrábět piercingy do uší a ocasů. Do té doby by jí nikdy nenapadlo, že bude střílet po praseti z luku, ale stalo se. Nakonec byla zvířata ubita včetně zaseknutého koníka, ale bohužel skupinka přišla o jednoho vesničana, jehož hlava s dutým křuuuup narazila do zdi. Latrei se ho sice snažila ošetřit, ale příliš se jí to nepovedlo, k vědomí nepřišel.
Z masakru vzešlo ale i něco dobrého - v jedné z mrtvol byl objeven jakýsi podivný klíč, který přesně zapadal do otvoru ve stěně a dovolil znaveným dobrodruhům projít skrz. Na druhé straně se kousek táhla chodba, která po pár sázích končila dřevěným bedněním a za ním rafinovaně ukrytou šachtou - ne, nikdo nespadl. Pro jistotu osvětlili spodek vrženou pochodní, která samozřejmě zapálila bednění které v té době už leželo na dně. Když oheň dohořel, dostali se dolů poměrně snadno, ale vesničané se odmítli účastnit horolezeckého slezu a zůstali v chodbě. o patro níž nečekalo skoro žádné překvapení až na pár obyčejných sarkofágů, nějaké kabáty a tak.
Zde je několik stran nečitelných. Následující text popisuje události o několik dnů později. Mise v podzemí patrně nebyla úspěšná, vzhledem k tomu, že nemrtvých začalo rapidně přibývat. Družinka se do Latreiny rodné vsi dostala ve chvíli, kdy už byla celá ves nakažená a nezbyl žádný živý člověk, po návsi se pohybovaly jen mrtvé mátohy. Přestože se o tom text nezmiňuje, je pravděpodobné, že vojenská jednotka s kněžím v čele, o které bude řeč, byla na místo zavolána právě Trávolezci.
Nakonec tedy vyrazili směrem k Michalovu a i když kůň příliš nespolupracoval, podařilo se tam dojet. Nalezli jsme jakési muže připravují se k boji. Domluvit se s jejich velitelem není nic snadného, je to pěkný ignorant. Rozumné řešení, zaútočit z jedné strany a čekat na případné uprchlíky na druhé straně, odmítl s tím, že obklíčení celé vesnice a zapálení obilí bude lepší. Rozhodla se počkat v dostatečné vzdálenosti na naprosto jistě brzy přibyvší zraněné o které bude potřeba se postarat. Všichni vojáci, podivný kněz, Malá i Velký odešli a za nějakou dobu uviděla zapalované louče a tráva začala hořet. Po dlouhé, dlouhé době kdy se v jejím okolí nic nedělo se rozhodla obejít půlkruh ohně a zjistit jestli někdo nepotřebuje její pomoc. Když se dostala k nejbližší skupině odpočívajících vojáků, zjistila, že by její pomoc rádi využili a ještě se tomu tak odporně pochechtávali, že i ona pochopila co se skrývá pod jejich narážkou. Vydala se proto rychle k několika dalším skupinkám a vždy už se jen ptala jestli nejsou zraněni, nikoliv jestli nepotřebují její pomoc. Když se dostala až skoro k potoku a nenarazila na své společníky, vyptala se nejbližší skupinky zda je neviděli. Dozvěděla se jen, že jeden z nich potřebuje pomoct se zády, která zdá se jsou naprosto v pořádku. To ji donutilo odejít a přeskočit potok, což se jí samozřejmě povedlo. Podle stop snadno zjistila, že se vydali směrem k sadu, kam je následovala a brzy je našla. Překvapilo jí, že knězi z ruky vystřelují jakási bílá světélka a proto si ani nevšimla zraněného Velkého a podle knězova přání vystřelila po za mostem se procházející mrtvole. Snažila se před ostatními skrýt, že krom jelenů a zajíců je to to první co kdy zabila, ale asi to na ní i tak poznali. Teprve tehdy si uvědomila, že Velký je raněný a jala se ho obvazovat. Bylo nasazeno něco jako dlaha a hned pak znova k mostu a střílet. Šíp se zabodl do jiného pohybujícího se těla, ale až druhý ho vrátil do stavu ve kterém se má každá slušná mrtvola nacházet. Velký se odvážně a hloupě vrhl kupředu s tím že zapálí mlýn ale jen co otevřel dveře, vykoukli na něj tři nemrtví. Vzhledem k jeho vyvrknutému kotníku se mu povedlo schytat dvě rány aniž cokoliv udělal a vzhledem ke své opatrnosti si Latrei neriskla střílet mu přes rameno. Teprve později když se vyšoural, podoben svým pronásledovatelům, z mlýna, mohla jeho pronásledovatele poranit šípem. Chvíli po tom na stejnou zombii seslala jakési kouzlo Malá a uvedla ho do stavu želatinového pudinku. Později, když byli všechny tři mrtvé osoby uvedeny zpět mezi mrtvé, zapálili mlýn a odvlekli se pryč (ne ti mrtví). Na druhé straně potoka se setkali s nic nedělajícím knězem, který Velkému překontroloval ránu na rameni s tím že bude v pořádku. Pak se na ní podívala Latrei, ošetřila ji, obvázala a hojení podpořila také kouzlem. V tu chvíli se probořila střecha mlýnu a zavalila jednu z přibližujících se mrtvol. Zbyli už jen čtyři, z nichž jednu Latrei trefila do lokte a způsobila jí tak veliký logický problém. Další už s přehledem zastřelila. Když už se chystala že bude znovu střílet, začala Malá dělat něco divného s rukama a ve vzduchu se objevila koule ohně, která popálila jednu a zabila dvě potvory. Latrei sestřelila z mostu jednoho nepřítele a Velký taky jednoho mocným šmahem srazil dolů. Poslední kdo se k nim po mostku belhal byla jakási dřív určitě poměrně hezká dívka, kterou nejdříve Velký připravil o nos a potom ji zabil. Ve chvíli relativního klidu se hrdinové začali dávat do kup, posbírali(a) šípy a nic.
A pořád nic... sedíme a čekáme. Latrei to přestalo bavit a šla si zastřelit jednoho z nemrtvých. Pak se náhle zjevil Erik a přidal se k ní... Samozřejmě si stěžoval na rameno, ale už mu s ním nemohla nijak pomoci a proto ho odbyla, doufaje že už mu to konečně dojde, ale moc tomu nevěří. Oba, neschopni dočkat se dějů následujících se dostali přes potůček s tím že půjdou vypalovat domy a pomoci tak běsnícímu... ne moc... živlu. Když obcházeli jeden z domů, narazili na pět nemrtvých, kterak se organizovaně dobíjejí do stodoly a zároveň stahují žebřík ze zdi. Erik opět prokázal svoji neskonalou šikovnost a povedlo se mu nejen nepřeskočit plot ale navíc ho strhl a spadnul pod něj. Latrei, vida jeho hloupost, vystřelila na jednoho nepřítele se sekerou v ruce. Trefila se do stehna, ale nezabila ho. Trasa druhého šípu byla změněna směrem k domu kde se tenký klacík rozpadl na ještě více, ještě drobnějších klacíků. To půlelfí střelkyni pěkně naštvalo a třetí ranou mu ukončila jeho již ukončený život. Zavalenému "hrdinovi" se stále ještě nepovedlo dostat se z pod hromady a navíc na něj byl přihozen žebřík jen tak pro jistotu. V tu chvíli bylo jasné že tato uspěchaná a nerozmyšlená akce neměla šanci na úspěch a jediný kdo měl v tu chvíli dost rozumu aby udělal to co je správné (ona) začal křičet o pomoc. Posední Latrein šíp naprosto minul a ona jen zklamaně pozorovala jak míří kamsi do dálky. Když nebylo co střílet, začala uvažovat zda by neměla prchnout, ale nakonec to ke své hlouposti neudělala a běžela Erikovi na pomoc. Velice pěkně pohnula žebříkem tak že jednoho z mrtvých shodila na zem. Bohužel ale příliš spoléhala na své štěstí a při této své riskantní záchranné akci se zapletla do toho pitomého žebříku a upadla. Erikovi se nepovedlo dostat se z pasti kterou na sebe v zásadě sám připravil a schytal dvě velice ošklivé rány nohou do hlavy a jeho stav vypadá dost kriticky. Latrei nakonec unikla zákeřnému žebříku a okamžitě se chytla snad sto padesáti kilo snad ještě živé váhy a pokusila se jí odtáhnout pryč. Kousek se jí to povedlo, ale kopáč se dostal do její blízkosti a ošklivým a podlý sekem kudlou ji trefil do pravého předloktí. Zranění nevypadá ošklivě, ale určitě po něm zůstane jizvička. Pak se náhle jako anděl zachránce zjevila Viktorie a kopáči způsobila logický problém. Štěstí se jich ale dlouho nedrželo. Hned v další vteřině dostala zachránkyně ránu sekerou, kterou se pokusila zachytit lukem, který praskl a navíc ještě utržila lehké zranění. Když přišla o svojí střelnou zbraň, podala šípy Latrei a sama tasila zbraň ostrou a chladnou. První rána z luku opět zmizela kdesi v háji a nevypadá to že by nějak pomohla ani ta rána mečem, o kterou se snažila Viktorie. Obě dívky byly zraněny - Viktorie do boku a Latrei do klíční kosti. Naštěstí si alespoň přestali všímat téměř mrtvého chlápka na zemi. Umřeme, všichni tady umřeme! Kde je maličká a veliký? Už i statečnou pirátku trefili klackem do hlavy, je potrefená! Ale i ta se jí podařilo trefil a zabít mrtvého...
Omlouváme se, tato část je též nečitelná. Autorka byla patrně i při psaní deníku velmi vzrušena proběhlými událostmi, že se nemohla dostatečně soustředit.
Už jen dva, to přece musí zvládnout!!! Ach a další sestřelen Latreikou! Musí to přežít! A nakonec i toho posledního dostala a hned se vrhla pokoušet se o živení Erika. Ani jeden z nich nevypadal pěkně a oba byli v bezvědomí, ale povedlo se je stabilizovat a snad i s pomocí magických schopností přírody lehce ozdravit. Trochu zvláštní bylo, že z Erika vytékala tmavorudá krev namísto normální. Nakonec se ukázali i dva zbylí členové družinky a pomohli ostatním sesbírat šípy a dostat je za pomoci žebříku na druhou stranu potůčku. Čekali že by mohl u mostku být kněz, ale místo něj narazili na tři podivné plamínky plamíkující si na mostě. Viktorie jakožto nejrychlejší byla vyslána aby přivolala vojáky a ostatní se počali pomalu plížit za ní. 'Rozsekanej' i 'Polámaná haxna' byli doprovázeni statečnou dámou.
Zde text končí. Nevíme, zda Latrei svůj deník nedokončila, či zda je jeho pokračování někde jinde, kde se nám jej nepodařilo nalézt, faktem zůstává, že za statečnou dámou je ještě několik listů volných.