Postupovali chodbou, svítíc si na cestu pochodněmi. Ušli ještě několik sáhů, než se ze tmy před nimi vylouply dvě podivné sošné postavy s kopími a štíty v rukách.
'Kostlivci,' vydechnul Rogon.
'Co teď?' šeptla tiše Jurika a horečně přemýšlela.
To, co následovalo potom, předčilo všechno Juričino očekávání.
Uvědomila si, že s rozhodnutím co dělat, váhali příliš dlouho.
Zlověstný zvuk rychle se blížících kostlivců.
Hrozivý výraz jejich bezmasých lící..
Siluety postav promítající se na stěnách chodby ve světle loučí.
A dunivé zvuky. Hrozivé, strach nahánějící zvuky. Ta pravidelnost dohánějící téměř k šílenství.
Stažené hrdlo, úžící se strachem a bezmocí, rozlévající se celou bytostí.
Jurika cítila, jak jí krev tuhne v žilách.
Stála jako zhypnotizovaná, neschopna čehokoliv.
Tu se z dálky za ní ozvalo slabé kráknutí. A zase. A ještě jednou. Pak utichlo.
Jurika se vzpamatovala z tranzu, oklepala se a rozhlédla. Jakoby vše okolo sebe viděla poprvé. S hrůzou si uvědomila, že kostlivci jsou již téměř u nich.
Jörm se s mečem v ruce k Jurice sklonil a cosi šeptnul. Ta přikývla. Pak neznatelně zagestikulovala a Jörm zmizel. Vzápětí se však objevil kostlivcům v zádech. Využívaje jejich překvapení, zkusila Jurika ještě cosi, coby Erik kdyby mohl, nazval náhodou. Napřáhla proti temným siluetám ukazovák a zašeptala zaklínadlo. Chodba se náhle osvětlila sérií modrých záblesků, které se postupně zabodávaly do těla vzdálenějšího kostlivce. Rogon také na nic nečekal a než se druhý z kostlivců zmohl na cokoliv, zaútočil. Jörm se přidal a vrhnul se na ně ze své zvýhodněné pozice za jejich zády.
Rozplývající se modré světlo, utichající rachot tasených zbraní, kostlivci ležící na zemi.
'Tak to bychom měli,' odtušil udýchaně Rogon. 'Ale co je ksakru támhleto?' máchnul mečem v náznaku prostoru před nimi a vydal se tím směrem.
Pravidelné dunivé, rytmické zvuky neustávaly, naopak. Jak družina postupovala, sílily stále víc a víc.
Za chvíli byli schopni rozeznat další dvě postavy kostlivců. Stály k nim tentokrát zády a tupými konci svých kopí rytmicky bušily do stěny před sebou.
'Tóóód' zařval Jörm a vrhnul se kupředu. Svými mohutnými pažemi se rozmáchl a třískl hlavami obou monster proti sobě. Kosti zapraštěly a obě bezhlavá těla se bezvládně svezla k zemi. "Tóóód", zaburácel Jörm hromovým hlasem podruhé, když holýma rukama zlikvidoval oba nemrtvé před zraky svých naprosto konsternovaných spoludružiníků.
Jörm hlasitě odfukoval, stále v rukou třímajíc obě lebky, zuřivost z něj pomalu vyprchávala. Ostatní k němu došli a chvíli na něj překvapeně zírali.
'Teda dobrý, barbare,' prohlásil zezadu uznale Erik. 'Fakt, dobrý!'
'No jo, ale co s tímhle,' pokrčila rameny Kitiara a ukázala na překážku před nimi.
'Žádnej problém, to prosekáme,' zabručel Jörm a jal se sekat mečem do dřevěné stěny. Za chvíli vytvořil otvor zvící hlavy.
'Tak snadný to zase až tak nebude, viď?' zaslechl Erika. Utřel si zpocené čelo a ustal v sekání.
Vzápětí uskočil stranou, nezareagoval však dostatečně pohotově. Otvorem prosekaným ve stěně vylétla malá ohnivá kulička a udeřila jej do čela. Jörm sykl bolestí. Vzduchem se zavál pach spáleného obočí a vlasů. Oheň se barbarovi rozlil po šatech a následně i po dřevěné desce a po zemi pod Jörmovýma nohama. Ostatní zmateně koukali, jen Rogon na nic nečekal, pohotově přiskočil oheň uhasil.
'Haló, je tam někdo?' křikla do otvoru Kitiara. Nic se neozvalo.
'Vypáčíme to!' prohlásil Jörm zarputile a obrátil se na Erika. 'Pomůžeš mi?'
'Jasně,' odvětil Erik a vytáhnul z torny páčidlo.
Bylo jen dílem okamžiku, než deska povolila . Odstranili ji stranou a uvolnili tak vchod do zešeřelé místnosti. Opatrně vstoupili.
Jeden muž mladého vzezření se krčil v rohu, druhý ležel bezvládně kousek od něj. Chvíli na sebe mlčky zírali, pak se ozvala Kitiara: 'To jsou oni!' a s výkřikem 'Amawete,' poklekla k ležícímu.
"Jestli tohle je Amawet, tak támhleten," pokynul Erik směrem k druhému muži hlavou, "musí být..."
"Baleol. Luis Baleol Jeremy, jméno mé," prohlásil se zjevnou úlevou v hlase dotyčný, ztěžka přitom vstávaje.
Bylo jasné, že jsou u cíle.